Get Adobe Flash player
Spojte se s námi přes Facebook Spojte se s námi přes Skype Freedlantsko.eu Naše fotografie na Panoramio Fotobanka Pixmac Photoextract.com

Informační cedule pro Peklo u Raspenavy

Náhled ve vysokém rozlišení

Doprovodný text

V údolí připomínajícím podkovu, která obepíná Pekelský vrch, je před zraky turistů ukryta osada Peklo. Původně zde byl jen poplužní dvůr s ovčínem a dle nejstarších záznamů odpracovávali v údolí svoji robotní povinnost i poddaní z Hejnic. Doloženy jsou i snahy tady dolovat železnou rudu, patrně šlo o limonit.

Původní místopisný název Peklo nebo V pekle byl pak na dlouhá léta změněn na Karolintal (Karolinino údolí) dle Karoliny Josefy Šporkové, manželky hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. V průběhu let pak kolem potůčku, který místní mazlivě nazývali Telke (nebo Telka), vyrostlo několik prostých chaloupek. Jejich obyvatelé nacházeli práci v továrnách, které vyrůstaly kolem toku Smědé v Raspenavě nebo v Hejnicích, mnozí pracovali v okolních lesích. Krátkou dobu na konci 19. století zde pracovala i malá porcelánka. Vyráběla překrásné filigránské hlavice hůlek  špacírek, držadla slunečníků pro dámy, ale i pro děti, flakóny, střenky k příborům a další sortiment. Hlavice měly tvar květin, ptačích nebo jeleních hlav apod., vše bylo bohatě dekorováno. Jeden čas v manufaktuře pracovalo i 45 zaměstnanců. Zde také v malé chalupě začínal tkalcovat zakladatel pozdějšího rodu velkoprůmyslníka Richtera, objekty jeho bývalé textilní továrny stojí v sousední Raspenavě-Luhu.

Dvě hospody a malý krámek se základními potravinami, ale také s chlebovou pecí dokresloval obraz osady. Hospody měly překrásné a přiléhavé názvy – „V zeleném lučním údolí“ a „U třešňové aleje“. Třešňovými sady bylo Peklo vyhlášeno dlouhá léta, dnes ještě někde naleznete torza nejstarších stromů. V hospodách jste si mohli objednat tak prostá jídla jako byl chléb s máslem a mlékem nebo čerstvý koláč.V sezoně prý nikdy nechyběla na stole miska s třešněmi.

Mnoho domů vzalo za posledních 50 let za své a ty, co zbyly, zachránili vlastně chalupáři, na některých rozvalinách si dokonce postavili chaty. Těžce obdělávaná pole a políčka na příkrých severních a jižních svazích se během let změnila na louky a pastviny, které dnes spásají stáda krav a ovcí.

V budově bývalé školy, staré 100 let, je dnes prostá hospůdka Diana. Zvonička ukrývá zvon, který ještě před nemnoha léty sloužíval k sezvání chalupářů na čerstvě upečené bramboráky, před roztavením za války ho zachránilo jen to, že je z prosté litiny. V nejnižší části vsi, na bývalých rašelinných lukách, vznikl velký rybník, nazvaný podle patrona rybářů „Petr“. Je celoročně rájem rybářů a v letních měsících vyhledávaným koupalištěm.

Velmi zajímavé jsou počty obyvatel dříve a nyní. V roce 1771 zde stálo jen 8 stavení, v roce 1834 již 65 domů s 445 obyvateli a v roce 1910 už 76 obydlí, ale s 369 obyvateli. Dnes je trvale obydleno osm domů, ostatní jsou chalupy nebo chaty.

Nejucelenější obraz o životě v Karolintale kupodivu podal Čech Antonín Zeman, otec Antala Staška a děd Ivana Olbrachta.Tento krkonošský písmák zde byl ve svém mládí v létech 1832–33 na „handlu“. Usazen v německé rodině výměnou za jejich syna, se zde učil německy, ten se zase učil česky u Zemanových ve Stanovým. Život v místní škole, živobytí na chalupě, cesty s jeho, jak píše, „německým tatíkem“ na trhy do Žitavy s vypůjčeným vozem i koněm vezoucím nakoupené dřevěné zboží… popisuje velmi sugestivně. Zmiňuje se o hojném počtu zvěře, pytlácích, ale hlavně o tom, že se ve svém životě už nikdy tak dobře neměl. Domů chodil jen na velké svátky a na konci školního roku, jak jinak než pěšky přes Smědavu. Bylo to pouhých 40 km.

V osadě dlouhá léta pobýval na chalupě spisovatel Václav Kaplický, právě tady vznikaly historické romány „Železná koruna“ a „Kladivo na čarodějnice“.

Celým Peklem prochází úzká asfaltová silnička, kterou ocení každý cyklista. Pro pěší je nejlepším východiskem vlaková zastávka Lužec pod Smrkem, ale kdo se vydá do Pekla ze sousedních Lázní Libverdy, projde částí, která se nazývala jako protiváha Pekla – Nebe. Jsou odtud nádherné výhledy na hřebeny Jizerských hor a směrem k Frýdlantu. Za letních veder jistě nevynechá ani koupání v místním rybníku, i když je voda stále trochu zbarvená zbytky nevytěžené rašeliny. Při putování údolím potkáte i pamětníka popisovaných časů: je jím prastará lípa. Její věk vám  záměrně neprozradíme, přečtete si jej na tabulce vedle kmene. Když opouštíte Peklo směrem na Raspenavu, nezapomeňte za posledním domem přejít po lávce a okusit vodu z pramene, který vyvěrá na severním svahu Pekelského vrchu. Pramen je jen velmi prostě upraven a nemizí ani v nejsušších létech.

Miroslav Jech, Hejnice

 

 

Sdílejte náš obsah na:
    Zpět na hlavní stranu
    Ceník a aktuální nabídka služeb Petr Bíma | Graphics & Design Studio Virtuální prohlídky a panorama BimArt Petr Bíma
    Arteport.com - Virtuální galerie Snimky.eu - Fotobanka Realizace webů - webdesign Freedlantsko.eu Facebook
    Petr Bíma na Facebooku Petr Bíma na Google Plus Petr Bíma na Twitter

    Jsme členem Unie grafického designu
    Produkty Adobe
    Produkty Adobe
    Katalogy a letáky
    Novoročenky, přání, oznámení ...
    Prezentační desky
    knihy, brožury apod.
    Booklety, inlay, CD / DVD, BlueRay
    Fotografie
    Webdesign, webhosting, webmastering
    Corporate Identity, Jednotný vizuální styl
    Fotobanka Pixmac